Tak nakonec po všech dohadech vyrážíme pouze ve dvou a ne autem, ale vlakem směrem Břeclav. Kde začíná naše cesta na Internation Bladers Camp v Maďarsku. Hned při čekání na další vlak se s náma dá (anglicky) do řeči nějaký maník. Na pohled normální klasický břeclavan, a po tom co ho naučíme, jak se dá otevřít beer bez otvíráku, z něj vypadne, že je z Texasu a jen se tak fláká po Evropě a jede právě do Budapeště. Prej je všude v ČR nuda, akorát v Praze se to celkem dá. Já myslím že je nuda i tam.

V rychlíku Jadran nás místenky donutily sednout do kupéčka s dvěma slečinkama, z kterých jsme po delším hádáni dostali že to jsou Švýcarky, a jedou zrovna z Krakowa do Bratislavy, a pak do Budapeště, Sarajeva atd. Po tomhle rozhovoru nám nějaká cesta - pár kilometru k Balatonu - začínala připadat fakt malicherná. Korunku tomu nasadil Australan v Bratislavě, který se jel jen tak kouknout do Splitu na dva dny.

V Györu kupujeme maďarské lísty na vlak a dostáváme se do jiné finační reality, kdy všechno, co by normálně stálo 10kč najednou stojí 100ft, takže máte pocit, že pořád strašně utrácíte. Čeká nás poslední vlak, ten nejpomalejší v kterém už cizinci nejezdí, kterým pojedem nejdýl. Po cestě se začíná stmívat a poprchat.

Nakonec se nám ve zdraví podařilo dopravit skoro po jedenácti hodinách do campu, kde kromě dvou lidí se nikdo nedokázal rozumně domluvit anglicky. Na přívítanou jsme si zahráli maďarský két-paper-ojlo /kámen-papír-nůžky,/ a ten kdo prohraje musí zdatně pomoci vínu z flašky.

Dále už budu skromější, druhý den se šlo na streetek ve Veszprému, kde nás postupem času a sledovaním maďarských profiků Bély Tasnádiho a Zimy Balázse přešly iluze, že někdo z nás něco umí. Ten den večer jsme se vydali ještě na party a testovali madařskou tequilu za 600ft. Kua, ty csájé jsou fakt nádherné. Možná ještě tak na nádru v Bratislavě bylo něco podobného, ale jinak ČR fakt vážně pokulhává.

Třetí den byl na plánu výlet do skateparku v Szekesfehervaru, který je prý třetím nejhorším skateparkem v Maďarsku, ale pro nás fakt luxus, večer klasicky. Két-paper-ojlo.

Čtvrý den celý den chill u Balatonu, u nás by to určitě neprošlo, ale obešli jsme plot na placenou plaž. Jízda po skluzavce na nohou s následnýma flipama do vody, by vyvola u většiny českých plavčíků nemalý infarkt.

Den pátý. Půlka šla ráno řádit na skluzavku a půlka se flákala v campu, kam zhruba na oběd dorazil rumunský profík Militaru Mihay. Poslední den před contestem jsme šli ještě obhlídnout spoty. Všechno, s čím by jsme mohli hrát két-paper-ojlo, bylo už vypité.

Den šestý, contest. Klasické shromážděni u prvního spotu. Odjelo se všechno co se mělo odjet, a padlo fakt pár hodně dobrých triků na spotech, které byly fakt šílené.Taši nakonec potvrdil 540 kindgrindem, že na něj Milli ani Zima nemaji. Nechápu, jak se v takovém malém městečku jako je Veszprém, dá najít taková hromada pěkných spotů. Následná afteparty na HC koncertě, s projekcí nového maďarského videa na ulici, byla rozhodně lepši než ta minulá hip hopová, ale nakonec jsme se stejně ožírali venku a fotili pičoviny. Maďarský beer byl v nonstopu dražsí než kozel. :-)))

Cesta domů nestojí za řeč, byla o poznání nudnějši. Jsem hodně rád, že jsem nepodlehl mámení MČR a jel poznat nové lidi a nové zvyky. Byli jsme jako jedna rodina, žádné rozepře a řešení kravin. Nikdo nikoho nepomlouval, nikomu nevyhrožoval a nad nikoho se nepovyšoval. Díky Töki - byl to skvělý camp.